Jdi na obsah Jdi na menu
 


jídlo trávící ustrojí atd.


Trávicí soustava je dutá trubicovitá struktura rozprostírající se od vstupu do dutiny ústní až po konečník. Přijatá potrava musí mechanickými a chemickými procesy, které umožní aby se potrava rozštěpila na jednoduché složky které jsou schopny přestoupit přes střevní bariéru a být využity. Proces související s tímto zpracováním potravy se nazývá trávení. Proces vstupu jednotlivých složek potravy přes střevní stěnu a jejich vstup do krve se nazývá vstřebávání neboli resorpce.

Dutina ústní
V dutině ústní dochází k příjmu potravy a začíná zde její mechanické zpracování. Spolu s mechanickým rozrušením potravy přijaté potravy zde dochází k jejímu promíchání se slinami. Denní produkce slin závisí na druhu a konzistenci krmiva a pohybuje se mezi 20 a 40 litry. Sliny zvlhčují sliznici dutiny ústní, čímž zabraňují jejímu vysychání a chrání ji před mechanickými poraněními hrubými částicemi krmiva. Zvlhčují sousto a usnadňují tak jeho polknutí, rozpouštějí. Obsahují enzym ptyalin, který štěpí škrob na maltózu a v podstatě tak zahajují proces trávení. Zuby slouží k příjmu a k mechanickému zpracování potravy. Savci mají čtyři druhy zubů, které se liší umístěním a funkcí. Řezáky jsou v dutině ústní nejvíce vpředu a v zásadě se používají pro ukousnutí. Za řezáky vyrůstají špičáky. Jejich tvar jim umožňuje trhání a oddělování potravy na jednotlivá sousta. Špičáky chybí v mléčném chrupu a rovněž trvalém chrupu klisen a časně kastrovaných hřebců. Zuby třenové - třenáky - jsou uloženy za špičáky a jejich tvar a velikost jim umožňuje rozemílání potravy. Tuto funkci rovněž vykonávají větší zuby uložené za třenáky - stoličky. Mléčný chrup koně má celkem 28 zubů, trvalý potom 40 v případě hřebce a 36 v případě klisny. Kůň přijímané krmivo velmi důkladně rozmělňuje. Na jedno sousto vykoná kůň 30 - 60 žvýkacích pohybů trvajících 25 - 50 vteřin. Počet žvýkacích pohybů je určován chutí zvířete a složením přijímaného krmiva. Např.1 kg ovsa kůň zpracuje v průměru za 10 - 20 minut, 1 kg sena za půl až tři čtvrtě hodiny.

Žaludek
Z dutiny ústní přestupuje přijatá potrava přes hltan a jícen do žaludku. Dolní úsek jícnu vstupuje do žaludku pod ostrým úhlem, což koni neumožňuje zvracení. Žaludek slouží ke shromažďování a přechodnému zadržování potravy jejímu promíchání se žaludeční šťávou a zároveň v něm začíná trávení. Denně se v žaludku koně vyloučí asi 30 litrů trávicích šťáv. Zvláštností u koně je nízký obsah kyseliny chlorovodíkové v žaludečné šťávě (0,14 %), která má spíše zásadité až neutrální pH. To vytváří v horní části žaludku dobré podmínky pro trávení sacharidů. Naopak bílkoviny jsou z velké části tráveny až ve spodních částech žaludku, kde je vylučovaná kyselina chlorovodíková a pepsinogen. Kapacita žaludku koně je ve srovnání s ostatními býložravci velmi malá. Tvoří pouze 8 % z celkového objemu trávicího traktu. U 500 kg vážícího koně má žaludek objem 9 l. Protože žaludek hraje významnou roli v trávení mléka, je kapacita žaludku mladých hříbat relativně větší než u dospělých koní.

Tenké střevo
Obsah žaludku se po zpracování dostává do tenkého střeva. Tenké střevo je dlouhé 18 - 24 m a jeho kapacita je zhruba 70 l. Trávenina je zde míchána s pankreatickou šťávou a žlučí a dochází zde k trávení sacharidů, tuků a bílkovin. Potrava prochází tenkým střevem 1 až 8 hodin.

Tlusté střevo
V tlustém střevě se uskutečňuje bakteriální rozklad a zpětné vstřebávání elektrolytů a vody. Ve slepém vaku tlustého střeva, které anatomicky odpovídá slepému střevu u člověka, žijí miliardy bakterií, kvasinek a prvoků, kteří štěpí částečky potravy a přeměňují je na využitelné zdroje energie, mikrobiální protein, vitamíny skupiny B a plyny. Dochází především k fermentaci vlákniny, celulózy, nestrávených proteinů a sacharidů. Syntéza bakteriálního proteinu a vitamínů je omezena v případě, že je koni předkládána vysoce koncentrovaná dieta, nebo jsou pod vlivem stresu či vysoké fyzické zátěže. Těmto koním by proto měla být předkládána krmná dávka obsahující vysoce kvalitní protein a přídavek vitamínů skupiny B. Tlusté střevo zahrnuje 65 % celého trávicího traktu a u dospělého koně o hmotnosti 500 kg má objem 65 - 75 litrů. Spolu se slepým střevem pojmou 90 až 115 litrů tekutiny. Pasáž tráveniny tímto úsekem zažívacího traktu trvá např. u sena až 60 hodin.

Trávicí systém koně je uzpůsoben pro průběžný nepřetržitý příjem krmiva, ale není vhodný pro jednorázový příjem většího množství krmné dávky. Velké dávky jádra zkrmené v krátkém čase se nestačí rozštěpit a strávit v tenkém střevě a projdou jako sacharidy do slepého a tlustého střeva. V zadní části zažívacího traktu může rychlá fermentace sacharidů mikroorganizmy vyústit v širokou škálu zdravotních problémů zahrnujících např. koliky a zácpy. Koně by z tohoto důvodu měli být krmeni často a v malých dávkách.



VÝZNAM A POTŘEBA ŽIVIN
Základem výživy zvířat jsou biologicky významné chemicky definované sloučeniny, které nazýváme živiny. Kůň je využívá pro výstavbu vlastní tělesné hmoty, k výkonu a k tvorbě potřebné energie. Živiny se obvykle rozdělují na látky kalorické - energetické, látky nekalorické a látky účinné. Kalorické látky poskytují koni potřebnou energii. Řadíme mezi ně dusíkaté látky, sacharidy a tuky. Látky nekalorické nejsou nositeli energie. Mají však důležitou úlohu při výstavbě těla, tvorbě živočišných produktů a pro uchování aktivního zdraví. Patří sem minerální látky a voda. Látky účinné působí v těle katalyticky, tj. řídí, urychlují a usměrňují přeměnu látkovou a ovlivňují zdravotní stav koně.

VODA
Nepostradatelnost vody podtrhuje už samotný fakt, že organizmus koně je tvořen ze 60 - 80 % právě vodou. Bez vody se zastavují všechny životní pochody, protože zajišťuje trávicí a vstřebávací procesy a transport živin. Je součástí všech sekretů, enzymů, hormonů a trávicích šťáv. Má velký význam pro tepelnou regulaci, protože vypařováním vody kůží dochází k ochlazování povrchu těla. Potřeba vody je individuální a řídí se především složením krmné dávky (při vyšším jadrných krmiv a sena potřeba vody stoupá) , stupněm zátěže koně (výrazně vyšší potřebu mají koně v intenzivním tréninku) , klimatickými podmínkami (při teplém počasí je její potřeba vyšší) a tělesným stavem koně (výrazně stoupá za laktace, vyšší nároky mají také nemocná zvířata). Průměrná denní potřeba pro koně je přibližně 2 - 3 litry vody na 1 kg spotřebované sušiny. Celkový denní příjem tak činí 20 - 30 litrů. Průměrná teplota napájecí vody by se měla pohybovat okolo 10 °C. Nedostatek vody má velmi závažné následky. Klesá její množství ve tkáních, zpomaluje se trávení a vstřebávání živin, zvyšuje se hustota krve, zvyšuje se tělesná teplota, zpomaluje se odchod zplodin a v organizmu se hromadí toxické látky.

DUSÍKATÉ LÁTKY
Dusíkaté látky dělíme na bílkoviny (proteiny) a dusíkaté látky nebílkovinné povahy.

Bílkoviny
Bílkoviny jsou složité, velké molekuly složené z aminokyselin. Jsou hlavní stavební látkou tkání živočišného těla. Za sníženého přívodu energie plní částečně i funkci energetickou. Jako zdroj energie jsou však velmi nevýhodné. Přeměna proteinů na energii je náročná a trvá 3 až 6 x déle než utilizace sacharidů a tuků. Velmi důležitá je kvalita bílkovin. Ta je dána především biologickou plnohodností proteinů. Ta je dána poměrem a množstvím jednotlivých aminokyselin. Některé aminokyseliny nedovede kůň syntetizovat a musí je dostávat s potravou. Takové aminokyseliny se nazývají esenciální neboli nepostradatelné. Jiné, tzv. neesenciální si kůň dokáže sám v dostatečném množství syntetizovat z jiných stavebních složek. Pro koně jsou nepostradatelné následující aminokyseliny: lyzin, methionin, valin, leucin, izoleucin, arginin, threonin, fenylalanin, tryptofan. Další dvě histidin a taurin jsou pro koně esenciální během období růstu.

Dusíkaté látky nebílkovinné povahy
Dusíkaté látky nebílkovinné povahy se označují jako aminy. Jsou velmi různorodé s kolísavým obsahem dusíku. Řadíme mezi ně amonné soli, alkaloidy, dusíkaté glykosidy a volné aminokyseliny. Jejich význam pro výživu koní je druhotný.

Trávení a potřeba dusíkatých látek
Dusíkaté látky obsažené v krmivu podléhají v trávicím traktu vlivem žaludečních šťáv rozkladu na aminokyseliny a čpavek. Protein narušený v žaludku přechází do tenkého střeva, dochází k pokračování trávení a vstřebávání aminokyselin s následným využitím v bílkovinném metabolizmu. Nevstřebané zbytky postupují do tlustého střeva, kde podléhají mikrobiální fermentaci.

Sušina krmné dávky koní by měla obsahovat přibližně 10 % dusíkatých látek. Potřeba dusíkatých látek vzrůstá v poslední třetině březosti a především v období laktace.V první polovině laktace by podíl dusíkatých látek v krmné dávce měl dosahovat 14 %.

Nedostatek nebo přebytek dusíkatých látek vede k narušení metabolizmu a vzniku různých poruch zdravotního stavu koně. Nedostatek dusíkatých látek vede ke ztrátám hmotnosti u dospělých koní a ke zpomalení až zastavení růstu hříbat a mladých koní.U hřebců a klisen se deficit dusíkatých látek projevuje poruchami reprodukce, u klisen též k malé produkci mléka. Naopak při nadbytku bílkovin v krmné dávce jsou přebytečné aminokyseliny přeměňovány v játrech na močovinu. Přebytečná močovina je vylučována močí a v souvislosti s tím se zhoršuje kvalita ovzduší ve stáji. Při zkrmování nadbytečného množství bílkovin vytváří organizmus nadbytečné množství tepla a zvyšují se požadavky na vodu. Přebytek bílkovin také neúměrně zatěžuje ledviny a játra koně a může vést k poruchám acidobazické rovnováhy a k degenerativním poruchám skeletu koně.

SACHARIDY (CUKRY)
Sacharidy jsou hlavní složkou krmiv krmiv koní a zároveň společně s tuky nejdůležitějším zdrojem energie. Podle počtu molekul rozdělujeme sacharidy na jednoduché a složené cukry. Složené cukry, neboli polysacharidy jsou molekuly, které obsahují větší počet molekul (více než dvě) jednoduchých cukrů. Nejdůležitějšími jednoduchými cukry jsou glukóza, fruktóza a galaktóza. Glukóza neboli hroznový cukr je nejrychlejším a nejlépe přístupným energetickým zdrojem. Fruktóza neboli ovocný cukr se nachází v různých plodech. Galaktóza (mléčný cukr) je součástí mléčné laktózy. Polysacharidy důležité pro zvířata jsou škrob, glykogen a celulóza. Škrob je zásobní látkou většiny rostlin, které jsou potravou pro býložravce. Slouží jako vynikající zdroj energie a degraduje se štěpením až na jednoduchý cukr glukózu, která je snadno přístupná a rychle se vstřebává. Glykogen představuje základní sacharidovou rezervu zvířat. Skladuje se v játrech a ve svalech. Jeho molekula je tvořena glukózovými jednotkami a podle potřeby se může degradovat na glukózu, která představuje pohotový energetický zdroj. Celulóza je strukturální složkou rostlin. Je stravitelná pouze s pomocí mikrobiálních celulytických bakterií. Komplex hemicelulóz, celulózy, kutinu a ligninu tvoří vlákninu. Vláknina bezprostředně ovlivňuje stravitelnost živin. Vyvolává pocit nasycení, podporuje peristaltiku trávicího ústrojí a má příznivý vliv na rozvoj střevní mikroflóry. Krmná dávka koní by měla obsahovat minimálně 17 % hrubé vlákniny. Při neúměrně vysokém obsahu vlákniny v krmné dávce naopak klesá stravitelnost živin a objevuje se riziko zácpy a zácpových kolik.

LIPIDY
Lipidy zahrnují celou řadu tuků a látek tukového charakteru. Dle bodu tání rozdělujeme lipidy na oleje a tuky. Jestliže je bod tání nižší než pokojová teplota, označujeme lipidy jako oleje, jestliže je bod tání vyšší než pokojová teplota mluvíme o tucích. Tuky jsou nejkoncentrovanějším zdrojem energie. Jejich energetická hodnota je více jak dvojnásobná oproti energetické hodnotě cukrů a bílkovin. Tuky jsou nezbytné pro využití vitamínů A, D, E, K a jako zdroj nenasycených mastných kyselin, především kyseliny linoleové. Vysokotukové diety jsou stále více uplatňovány u sportovních a dostihových koní. Při pozvolné adaptaci a odpovídající fyzické zátěži je kůň schopen přijímat až 1 litr tuku ve formě oleje denně. Zařazením tuků do krmné dávky snižuje množství krmiva které kůň musí přijmout aby získal potřebné množství energie, snižuje se tak množství střevní zátěže a redukuje se tepelné zatížení koně. Velkou pozornost je třeba věnovat skladování tuků. Při delším skladování za přístupu vzduchu probíhá v tucích štěpení - žluknutí. Takový tuk má kyselou reakci a nepříjemně zapáchá i chutná a může způsobit závažné zdravotní komplikace.


SESTAVENÍ KRMNÉ DÁVKY - OBJEMNÁ A KONCENTROVANÁ KRMIVA
Krmiva používaná pro výživu koní rozdělujeme podle koncentrace živin a energie na krmiva jadrná a objemná a podle způsobu získávání na statková a průmyslová. Do jadrných krmiv zahrnujeme zrniny z obilovin, luštěnin a olejnin. V poměru ke svému objemu obsahují hodně živin a mají tedy vysokou krmnou hodnotu. Jadrná krmiva průmyslová zahrnují zbytky a vedlejší produkty potravinářského průmyslu. Objemná krmiva jsou méně koncentrovaná a zahrnují krmiva čerstvá, sušená a konzervovaná.

A) JADRNÁ KRMIVA STATKOVÁ

Oves
Oves je nejrozšířenější a nejpopulárnější jadrné krmivo pro koně. Zkrmování ovsa je bezpečnější než zkrmování ostatních obilovin, protože oves má vyšší obsah vlákniny (10 - 12 % oproti 2 - 5 % u ostatních obilovin) a poměrně nízkou hladinu stravitelné energie. Není náchylný k plísňovým infekcím. Energetická hodnota ovsa je nižší o 10 % oproti ječmeni, o 16 % oproti pšenici a o 20 % nižší oproti kukuřici. Oves má poměrně vysoký obsah tuku (4,5 - 5,5 %). Oves je zkrmován především pro svůj výborný dietetický účinek, který spočívá v obsahu alkaloidu aveninu, glykosidu koniferinu a jiných látkách obsažených v plevách. Běžná praxe je zkrmování ovsa mačkaného. Mačkaný oves je vhodný zejména pro hříbata, staré koně, koně kteří mají potíže s trávením a pro intenzivně sportovně zatěžované koně. Mačkáním se zvyšuje stravitelnost, avšak déle než 24 hodin namačkaný oves rychle ztrácí obsah živin a energie. Namačkaný oves také rychle žlukne. Z tohoto důvodu není vhodné používat oves namačkaný do zásoby.

Kukuřice
Kukuřice je energeticky bohaté, chutné jadrné krmivo. Je obvykle méně chutná než oves, ale je přijímaná raději než ostatní jadrná krmiva. Pro lepší stravitelnost je vhodné zkrmovat ji ve formě šrotu nebo drcenou. Kukuřice má vysokou energetickou hodnotu ale velmi nízký obsah vlákniny a nízký obsah dusíkatých látek. Dusíkaté látky mají nízké množství nepostradatelných mastných kyselin. Při zkrmování velmi vysokých dávek kukuřice může docházet k okyselení obsahu zadního úseku tlustého střeva a to z důvodu vysoké produkce volných mastných kyselin a kyseliny mléčné. Prakticky však nebyl při zkrmování vysokých dávek kukuřice pozorován vyšší výskyt střevních onemocnění v porovnání s koňmi v jejichž krmné dávce kukuřice zastoupena nebyla.

Ječmen
Ječmen má poměrně vysokou biologickou hodnotu. Je obvykle koni hůře přijímán než oves a kukuřice a z tohoto důvodu není zkrmován samotný, ale ve směsích. Na ječmen je třeba koně postupně navykat. Při jeho jednorázových vysokých dávkách je nebezpečí vzniku trávicích poruch (kolik). Podává se šrotovaný případně vařený.

Pšenice
Pšenice má ze všech jadrných krmiv nejvyšší energetickou hodnotu. Má nízký obsah vlákniny, což může představovat určité riziko zdravotních poruch jako průjmů a kolik. Pšenice se také nedoporučuje zkrmovat nervózním a vysoce temperamentním koním. Nepříznivý poměr Ca:P může způsobovat minerální imbalance a není proto vhodné zkrmovat pšenici hříbatům a mladým koním v tréninku. Na druhou stranu obsahuje pšeničná bílkovina vysoké procento větvených aminokyselin (leucinu, valinu a isoleucinu), které podporují syntézu bílkovin a snižují odbourávání svalstva v důsledku poranění a přetrénování.

Žito
Žito má podobný obsah energie a vlákniny jako kukuřice, ale zrna žita jsou malá a tvrdá a mají malou chutnost, proto se ke krmení příliš nehodí. Při jeho zkrmování se mohou vyskytnout dermatózy nebo zažívací poruchy.

Bob koňský
Je nejvýhodnějším bílkovinným krmivem. Obsah dusíkatých látek je 26 - 28 %, příznivý je i obsah lyzinu. Šrotováním se zvyšuje jeho stravitelnost. Je to vhodné krmivo pro těžce pracující koně ke zvýšení dusíkaté bilance. Doporučuje se přidávat do směsí v maximálním množství do 10 % nebo do 0,5 kg. Vysoké dávky působí nadýmavě a obstipačně.

Krmný hrách
Má vyšší biologickou hodnotu bílkovin než bob. Do krmných dávek se zařazuje v množství 10 - 25 %. Vysoké dávky působí obstipačně a nadýmavě. Tradičně je používán spíše do krmných dávek chladnokrevných koní.

Sója
Sója je vysoce kvalitní krmivo s vysokým obsahem bílkovin (35 %) a tuku (12 - 20 %). Biologická hodnota bílkovin je vysoká. Obsah lyzinu je nejvyšší ze všech rostlinných krmiv. Tepelně neopracované syrové sojové boby však obsahují některé inhibiční látky. Nejvýznamnější z nich je inhibitor enzymu trypsinu, který negativně ovlivňuje stravitelnost proteinů a často zasahuje i pankreatickou sekreci. Jeho vlivem může také docházet k poškozování kloubní chrupavky. Proto je nevhodné zkrmovat sóju mladým rostoucím koním.

Len
Lněné semeno se zkrmuje pro své příznivé dietetické vlastnosti a vysokou stravitelnost a vysokou energetickou hodnotu. Má výrazné dietetické a laxativní účinky a to především díky vysokému obsahu rozpustných mukózních látek. Lněné semeno je vhodné podávat především koním v intenzivním tréninku, klisnám před porodem a v první fázi laktace, koním vyčerpaným a oslabeným. Lněné semeno obsahuje některé glykosidy a toxický faktor linamarin, které jsou ničeny vysokou teplotou, a proto je nutné před zkrmováním semeno povařit. Varem se rovněž uvolňují hlenové látky, které mají příznivé účinky na střevní stěny. Často je lněné semeno součástí tzv. "mash", krmiva připraveného povařením mačkaného ovsa, pšeničných otrub, lněného semene a kuchyňské soli.

B) JADRNÁ KRMIVA PRŮMYSLOVÁ

Cukrovarské řízky
Cukrovarské řízky jsou vhodným energetickým krmivem. Do krmné dávky se zařazují do množství 2 kg.

Pšeničné otruby
Otruby jsou zbytky mlýnského průmyslu. Jsou velmi vhodným krmivem pro březí a laktující klisny, pro koně v rekonvalescenci a pro koně ve špatné kondici. U laktujících klisen zvyšují produkci mléka. Používají se i do tzv. "mashů".

Sladový květ
Sladový květ jsou sušené klíčky sladového ječmene. Mají velmi příznivé dietetické účinky. Denní dávka sladového květu může dosáhnout až 3 kg. Vhodné je jeho zkrmování koním nemocným a koním v rekonvalescenci.

Melasa
Melasa je tmavohnědý produkt, který zbývá po výrobě cukru. Je bohatá na cukr, ale poměrně těžko stravitelná. Má nízký obsah dusíkatých látek. Používá se především pro zchutňování krmných dávek nemocných nebo těžko krmitelných koní. Snadno se kazí a proto je třeba dbát na její pečlivé skladování

C) OBJEMNÁ KRMIVA

Seno
Seno tvoří základní část krmné dávky. Jakost sena závisí na botanickém složení, kvalitě půdy, na době sklizně, na vývojové fázi sklízených rostlin, na způsobu sušení a skladování. V kvalitním koňském senu by měly být zastoupeny jak trávy tak i určitý podíl motýlokvětých rostlin (jetele). Mezi pro koně nejvhodnější trávy patří bojínek luční, kostřava luční, jílek anglický, lipnice, pýr obecný, psineček, psárka luční atd. Naopak nevhodné jsou metlice, zblochany, rákos a smilka. Motýlokvěté rostliny jako vojtěška, jetel, vikev a vičenec mají vysokou výživnou hodnotu. Nejvhodnější doba sklizně je na počátku květu trav. Pozdější kosení dá sice větší výnos, ale kvalita sena prudce klesá. Seno je vhodné ke zkrmování až 6 týdnů po sklizni. Do té doby probíhají v senu biologické procesy, které mohou způsobovat koliky, těžké zdravotní poruchy až úhyn. Luční seno obsahuje 3 - 10 % dusíkatých látek, minerální látky vápník, fosfor, z vitamínů především karoteny a vitamíny skupiny B a vitamín E. Vojtěškové seno obsahuje 10 - 15 % dusíkatých látek, má vysoký obsah vápníku. Není vhodné zkrmovat ho samotné, ale míchat ho se senem lučním. Opatrně by mělo být zkrmováno především mladým koním, protože při vysokých dávkách může způsobovat příliš rychlý růst, minerální imbalance a následně poruchy růstu a degenerativní onemocnění pohybového aparátu. Jetelové seno má obsah stravitelných dusíkatých látek zhruba 7 - 9 %. Je bohaté na fosfor, vápník a hořčík. Při sklizni a skladování je nutné dbát na to aby nedocházelo k odrolu lístků z lodyh.

Krmná sláma a plevy
Ke krmení koní je vhodná sláma jařin, která je stravitelnější než sláma ozimů. Vhodná pro zkrmování je sláma ovesná a ječná. Opatrně a v omezených dávkách lze také zkrmovat slámu luskovin. Zkrmovat lze pouze slámu čistou nezaprášenou a nezaplísněnou. Slámu podobně jako seno nelze používat ke zkrmování bezprostředně po sklizni. Slámou a plevami se nemají krmit koně ve velkém pracovním zatížení, březí a kojící klisny, hříbata a mladí koně. Koním bez nebo jen s lehkou zátěží lze rovněž zkrmovat ovesné a pšeničné plevy.

Zelená píce
Hodnota zeleného krmení závisí na botanickém složení, tj. zastoupení jednotlivých rostlin. Výživná hodnota se mění se stářím rostlin, rozdílná je také v jednotlivých částech rostliny. V listech je vyšší obsah vody a lehce stravitelných živin než ve stéble, kde je zastoupeno více ligninu a celulózy. Je-li porost intenzivně hnojen dusíkatými hnojivy, zvýší se obsah bílkovin, ale zároveň dochází k poklesu obsahu minerálních látek. Při nadměrném krmení zelenou pící se ve zvýšené míře tvoří plyny a mohou se objevit lehčí koliky. U těžce pracujících koní se nedoporučuje zkrmovat velké množství zelené píce jednak pro přetížení trávicího ústrojí, jednak pro snížení činnosti dýchacího ústrojí (vzniká na něj tlak). Přechod ze suchého na zelené krmení musí probíhat pozvolně. Nesmí se podávat krmivo příliš mladé nebo zapařené.

Silážovaná krmiva
Koním se mohou v omezeném množství podávat kvalitní siláže. Nejvhodnější je siláž kukuřičná, případně silážované cukrovarské řízky. Na krmení siláží se musí koně postupně navykat. Nevhodné je zkrmování siláže intenzivně pracujícím koním, březím a kojícím klisnám, hříbatům a mladým koním.

Okopaniny
Krmné okopaniny mají v přiměřeném množství dietetické účinky. Obsahují poměrně vysoký obsah vitamínů, především karotenu. Při nadměrném zkrmování ovšem příliš zatěžují zažívací ústrojí koně. Krmná mrkev je vhodná pro všechny kategorie koní, řepa se spíše zkrmuje tažným koním. Zkrmování většího množství krmné řepy zvyšuje pocení a není proto vhodné pro koně ve sportovní zátěži.


Minerální látky dělíme podle jejich zastoupení v živočišném organizmu na makroprvky a mikroprvky. Makroprvky - vápník, fosfor, sodík, draslík, chlor a hořčík, jsou v živočišném organizmu zastoupeny ve větším množství a kůň jich také více potřebuje, mikroprvky zaujímají v organizmu podstatně menší množství.

Vápník a fosfor
Vápník a fosfor patří mezi nejdůležitější makroprvky v organizmu zvířat. Tyto dva prvky se nejvýraznější měrou podílejí na stavbě kosterní tkáně organizmu. Proto je jejich metabolizmus velmi důležitý pro prenatální i postnatální vývoj. Vápník je nejrozšířenějším prvkem v organizmu zvířat. Více jak 98 % vápníku se nachází v kostech a zubech, převážně ve formě hydroxyapatitu (fosfáty, karbonáty) a představuje 37 % kostí. Asi 1,5 %vápníku se nachází v měkkých tkáních. Vápník s fosforem se uplatňují zejména při tvorbě a mineralizaci kostí a zubů. Vápník se ukládá v kostech v průběhu osifikace chrupavky. Mobilizovatelná část vápníku se ukládá v trámcích houbovité části kosti, kde je i nejintenzivnější výměna kalcia mezi kostí a krví. Vápník se významně uplatňuje i při metabolizmu ostatních minerálních látek (Mg, P, Na, Al, Zn, Mn). Zastává důležitou úlohu při aktivaci nebo inhibici některých enzymů a hormonů, v permeabilitě buněčných membrán a procesu srážení krve. Spolu s ostatními elektrolyty se zúčastňuje na regulaci neurosvalové dráždivosti a při svalových kontrakcích. Fosfor má kromě své významné role při tvorbě kostí a zubů i další důležité funkce. Nachází se ve všech buňkách, protože je součástí nukleových kyselin, fosfoproteinů a fosfolipidů. Je potřebný pro fosforylaci a oxidaci mnohých důležitých enzymů. Deficit vápníku nebo jeho imbalance mají za následek onemocnění skeletu, deformity kostí, onemocnění kloubů. U klisen v laktaci vyvolává nedostatek vápníku osteoporózu, neboli odvápnění skeletu. Nedostatek fosforu způsobuje nechuť přijímat potravu, hubnutí a neplodnost.
Denní doporučená dávka (pro 500 kg koně): 20 - 40 g vápníku a 15 - 30 g fosforu. Potřebné množství vápníku závisí na stáří, složení krmné dávky a pracovním zatížení. Více vápníku potřebují březí klisny, hříbata a rostoucí koně, koně ve sportovní zátěži - především koně skokoví a koně krmení pící s vyšším obsahem kyselých látek. Potřeba fosforu vzrůstá s intenzitou práce koně.

Sodík
Společně s draslíkem a chlorem řadíme sodík mezi tzv. ionty, neboli elektolyty. Jejich hlavní funkcí je udržování stálosti vnitřního prostředí a vodní rovnováhy. Sodík je hlavním kationtem mimobuněčné tekutiny a je nejvýznamnějším iontem vnitřního prostředí. Udržuje krevní a osmotický tlak, podílí se na udržování správného pH a vodní rovnováhy organizmu. Zasahuje i do metabolizmu ostatních minerálních látek. Společně s draslíkem má důležitou úlohu při nervosvalových kontrakcích. Poměr sodíku a draslíku by měl být 0,5 : 1. Překročení tohoto poměru snižuje činnost střev, srdce, svalové a nervové tkáně. Koně získávají sodík především ve formě NaCl z potravy rostlinného původu. Sodík je vylučován ve velkém množství potem. Nedostatek sodíku v organizmu koně se projevuje zhoršenou chutí k žrádlu, sníženou výkonností, svalovou slabostí a zvýšeným pocením. Srst koní s nedostatkem sodíku je zježená a bez lesku, koně mají tendenci olizovat žlaby či ostatní zvířata. Nadbytek soli je naopak vysoce toxický a může vést až ke smrti zvířete.
Denní doporučená dávka (pro 500 kg koně): 25 - 50 g. Potřebné množství závisí na pracovním zatížení a na ztrátách sodíku potem. Při suplementaci sodíku musí mít kůň vždy k dispozici dostatečné množství napájecí vody.

Draslík
Draslík je v organizmu obsažen v poměrně vysokém množství. Nejvíce je ho obsaženo ve svalech, v červených krvinkách a v játrech. Má význam pro normální funkci nervové a svalové soustavy, pro metabolizmus sacharidů, acidobazickou rovnováhu a pro metabolizmus kyslíku v mozku. Draslík je v dostatečném množství zastoupen v krmivech rostlinného původu. Jeho nedostatek není příliš obvyklý, může se vyskytnout při intenzivním pocení při déletrvající fyzické zátěži. Případný nedostatek se projevuje svalovou slabostí, akumulací tekutin, poruchou nervového systému a ledvin.
Denní doporučená dávka (pro 500 kg koně): okolo 30 g denně. Množství závisí na ztrátách potem, tj. na intenzitě práce, teplotě a vlhkosti prostředí.

Chlor
Chlor je potřebný zejména pro normální produkci kyseliny chlorovodíkové v žaludku koně. Při jeho nedostatku se snižuje sekrece a snižuje se schopnost trávení bílkovin. Metabolizmus chloru je spojen s metabolizmem sodíku. Podobně jako sodík se vylučuje především prostřednictvím potu a proto jeho nedostatek může nastat zejména při intenzivní práci spojené s intenzivním pocením. Nadbytek chloru naopak může způsobovat poruchy acidobazické rovnováhy a způsobovat zakyselení organizmu koně. Chlor dodáváme především prostřednictvím solných lizů.
Denní doporučená dávka se nestanovuje.

Hořčík
Hořčík hraje nepostradatelnou úlohu v základních buněčných reakcích. Je nezbytný pro normální funkci svalové a nervové tkáně, je důležitý pro činnost srdce a celkový oběhový systém. Je nezbytný pro průběh více jak 300 enzymatických reakcí, kterými reguluje metabolizmus bílkovin, sacharidů, lipidů a nukleových kyselin. Při intenzivním tréninku dochází k velkým ztrátám hořčíku. Nedostatek se poté projevuje psychickou nevyrovnaností koně, zvýšenou dráždivostí až svalovými křečemi. Zdrojem hořčíku je hlavně zelená píce, protože hořčík je součástí zeleného barviva - chlorofylu.
Denní doporučená dávka (pro 500 kg koně): 7,5 - 14 g denně. Potřeba vzrůstá se zvyšující se fyzickou zátěží.


Síra
Síra se nachází ve všech tkáních organizmu a je důležitou součástí některých aminokyselin nebo sloučenin, které mají důležitou úlohu v přeměně a využití živin. Důležitá je pro kvalitní kopytní rohovinu a pro kvalitu srsti.
Denní doporučená dávka (pro 500 kg koně): 15 - 20 g. Do organizmu je síra dodávána prostřednictvím kvalitních bílkovin s dostatečným množstvím sirných aminokyselin. Železo
Železo je nezbytné především pro tvorbu červených krvinek, účastní se na přenosu kyslíku a je tím pádem nezbytné pro správné okysličování organizmu koně. Železo se ukládá se slezině, kostní dřeni a v játrech. Přítomnost vitamínu C napomáhá jeho vstřebávání v tenkém střevě. Větší potřebu železa mají intenzivně sportovně zatěžovaní koně, mladí koně a březí a kojící klisny. Na železo jsou bohaté motýlokvěté rostliny a jadrné krmivo. Nedostatek železa způsobuje chudokrevnost.
Denní doporučená dávka (pro 500 kg koně): dle fyzické zátěže 800 - 1000 mg denně.

Měď
Je obsažena v krvi, ledvinách, játrech, mozku i ve svalové tkáni. Účastní se při krvetvorbě. Mladí koně mají zvýšenou potřebu mědi. Při trvalém nadbytku mědi může docházet k jejímu hromadění, což má na organizmus koně nepříznivý vliv.
Denní doporučená dávka (pro 500 kg koně): 70 mg denně, mladí koně v růstu 20 - 50 mg/kg krmiva.

Mangan
Mangan má pozitivní vliv na růst, vývoj a reprodukční funkce zvířat. Je součástí mnoha enzymů a je důležitý pro krvetvorbu. Určitý vliv má i na stavbu kostí. Nadbytek manganu je škodlivý, může snižovat využití železa z krmné dávky a způsobit tak anémii. Na mangan jsou bohaté pšeničné otruby, obsažen je také v zelené píci.
Denní doporučená dávka (pro 500 kg koně): 200 - 400 mg denně.

Zinek
Zinek je ve velkém množství v játrech, spermatu, svalstvu a kostech, kůži a rohovině kopyta. Ovlivňuje činnost slinivky břišní, má funkci při metabolizmu sacharidů, tuků a bílkovin, aktivuje pohlavní hormony. Nedostatek zinku v krmné dávce způsobuje především poruchy kůže, srsti a kopytní rohoviny. Snižuje se výkonnost, zvíře je náchylné k infekcím, dochází ke pomalému hojení ran, mohou se objevovat poruchy plodnosti. Vstřebatelnost zinku snižuje nadbytek vápníku. Denní doporučená dávka (pro 500 kg koně): 250 -500 mg denně.


Jod
Největší množství obsahuje v organizmu koně štítná žláza. Jeho množství silně kolísá v závislosti na stáří, pohlaví a fyziologickém stavu. Jeho nedostatek vede k poruše funkce a snížení tvorby tyroxinu. Zpomaluje se látková přeměna. Nadbytek vápníku a fosforu snižuje obsah jodu v krvi. Jod má vliv na vývoj srsti zvířat, zvyšuje utilizaci dusíku, má vliv i na centrální nervovou soustavu. Při nedostatku jodu se rodí málo životaschopná hříbata, později se objevují poruchy růstu, koně mají nekvalitní srst, mohou se objevovat vodnaté otoky. Nedostatek jodu vyvolává tvorbu strumy, což je zbytnělá štítná žláza. Denní doporučená dávka (pro 500 kg koně): 1 - 2 mg denně.

Kobalt
Kobalt má vliv na látkovou přeměnu, růst zvířat, krvetvorbu, činnost mnoha enzymů. Je součástí vitamínu B12. Hlavní zásoby kobaltu jsou v játrech, svalech, slezině a plicích. Kobalt zvyšuje syntézu bílkovin ve svalech, asimilaci dusíku a zintenzivňuje přeměnu látkovou. Denní doporučená dávka (pro 500 kg koně): 1 mg denně.

Selen
Selen působí jako silný antioxidant a chrání tkáně před působením škodlivých volných radikálů. Podporuje stavbu a funkci svalstva. Obohacováním krmné dávky o selen lze podporovat svalovou funkci a léčit různá svalová onemocnění či předcházet jim. Metabolizmus selenu je úzce spojen s metabolizmem vitamínu E.
Selen je zastoupen i v enzymu účastnícího se přeměny hormonu štítné žlázy na aktivní formu tyroxinu, který má vliv na metabolizmus (vývoj a růst organizmu). Selen uchovává elasticitu tkání, zpomaluje stárnutí a zvyšuje odolnost tkání proti oxidaci. Je nezbytný pro tkáňové dýchání, chrání játra před nekrózou a svalovou i srdeční tkáň před dystrofií. Ukazují se i další biologické funkce selenu jako vliv na vývoj a motilitu spermií, ovlivnění parametrů imunity (posiluje funkci T lymfocytů a makrofágů) a vliv na reprodukci a plodnost. Významnou roli hraje selen již v nitroděložním vývoji hříbat. Protože selen přechází přes placentu můžeme obohacením krmné dávky klisny předcházet jeho nedostatku u hříbat, který se u novorozených jedinců projevuje svalovou slabostí, ataxií, zdánlivými obrnami, ulehnutím a nechutí nebo nemožností sát z vemene matky.
Denní doporučená dávka (pro 500 kg koně): 1 - 3 mg denně. Vyšší nároky mají březí a kojící klisny a intenzivně sportovně zatěžovaní koně.

Fluór
Nejvíce fluoru se hromadí v kostech, zubech a chlupech. Fluor se podílí na metabolizmu vápníku a sacharidů. Jeho nadbytek působí škodlivě a může nastat při zkrmování nekvalitních fosfátů (např. krmného superfosfátu). Nadbytečné množství fluoru se ukládá v kostech a zubech, vznikají tak exostózy a tvrdnutí pojivových tkání. Zvýšené množství rovněž způsobuje změny na zubní sklovině, která je křehčí a snadněji se láme.
Denní doporučená dávka (pro 500 kg koně): 500 mg denně.

Vitamíny jsou v určitém minimálním množství nezbytné pro látkovou přeměnu a regulaci metabolizmu živočišného organizmu. Nejsou ani zdrojem energie ani stavebními látkami, ale vesměs mají funkci jako součást katalyzátorů biochemických reakcí. Požadavky na vitamíny jsou závislé na věku, fyziologickém stavu, pracovním zatížení a stresovém zatížení koně. Suplementace vitamínů je důležitá především u vysoce sportovně zatěžovaných koní. U koní s mírnou zátěží bývá potřeba vitamínů pokryta poskytnutím kvalitní krmné dávky, tj. především kvalitní zelené píce. Vitamíny rozdělujeme podle rozpustnosti na vitamíny rozpustné v tucích a vitamíny rozpustné ve vodě. Vitamíny rozpustné ve vodě se v organizmu nekumulují, jejich přebytek se vylučuje močí a nelze je tudíž předávkovat. Vitamíny rozpustné v tucích se v organizmu koně ukládají do zásoby a při jejich nepřiměřeném podávání může dojít k předávkování. Mezi vitamíny rozpustné ve vodě patří vit. C, a skupina vitamínů B. V tucích jsou rozpustné vitamíny A, D, E a K.

A) VITAMÍNY ROZPUSTNÉ V TUCÍCH


Vitamín A (retinol)
Funkce: vitamín A je důležitý pro zdraví epitelových tkání - epitelů dýchacího, trávicího a reprodukčního traktu. Je absolutně nezbytný pro zachování zdraví oční rohovky. Má i další důležité úlohy jako je nepostradatelnost při tvorbě spermií a vajíček. Je důležitý i pro normální růst kostí a pro zdraví kůže a srsti.
Zdroje: nejdůležitějším zdrojem vitamínu A je kvalitní čerstvá píce a vysoce kvalitní seno. Vitamín A se v těle syntetizuje z beta-karotenu, který je obsažen především v krmné mrkvi nebo řepě.
Deficit: deficit vitamínu A se projevuje šeroslepostí, špatnou kvalitou kůže a srsti, častým výskytem respiračních infekcí, nebo reprodukčními problémy. U mladých koní může vést jeho deficit ke špatnému vývinu kosterní soustavy. Naopak trvalý přebytek tohoto vitamínu může způsobit lámavost kostí, slabost a deprese.
Doporučná denní dávka: 15 - 50 tis. IU (mezinárodních jednotek) denně. Suplementace tohoto vitamínu se doporučuje především rostoucím koním, březím a kojícím klisnám a hřebcům v připouštěcím období.

Vitamín D (cholekalciferol)
Funkce: vitamín D je důležitý pro střevní absorpci vápníku a pro jeho zabudování do kostí.
Zdroje: vitamín D není běžně obsažen v krmné dávce. Prekurzory tohoto vitamínu jsou obsaženy v rostlinných krmivech a jsou také syntetizovány v organizmu koně. tyto prekurzory se nacházejí v kůži koně a jsou přeměňovány na vitamín D vlivem slunečního záření.
Deficit: nedostatek vitamínu D může zapříčinit poruchy růstu a špatný vývoj kosterní soustavy, případně nechutenství.
Doporučená denní dávka: 0 - 5000 IU. Suplementace vitamínem D je užitečná v případě rostoucích koní kteří nejsou odchováváni pastevně s dostatečným přísunem slunečního záření. Vhodné je podávání vitamínu D při léčbě zlomenin kostí a koním, kteří byli dlouhou dobu drženi ve stáji bez kontaktu se slunečním zářením.

Vitamín E (a-tokoferol)
Funkce: vitamín E působí jako antioxydant, který neutralizuje škodlivé volné radikály, které poškozují tělní tkáně. Vitamín E stabilizuje buněčné membrány a společně se selenem chrání svalovou tkáň koně. Má významnou roli v imunitním systému a v ochraně tkání před působením bakterií a virů.
Zdroje: nejbohatším zdrojem vitamínu E jsou za studena lisované rostlinné oleje. Vitamín E obsahuje i zelená píce a seno, jeho obsah však rychle klesá s dobou skladování a při vyšší skladovací vlhkosti. V jadrných krmivech je vitamín E ničen šrotováním, mačkáním a veškerými jinými technologickými úpravami.
Deficit: menší než optimální příjem antioxydantů má za následek špatnou toleranci ke stresu, pokles výkonnosti, náchylnost k infekcím a špatné hojení ran. Neadekvátní příjem vitamín E oslabuje imunitní funkce koně. Jeho příjem společně se selenem je velmi důležitý pro vývoj a správnou funkci svalstva. Podávání vitamínu E a selenu pomáhá předcházet svalovým onemocněním a napomáhá jejich léčbě.
Doporučená denní dávka: 500 - 5000 IU denně. Vyšší dávky se používají u intenzivně zatěžovaných dostihových a sportovních koní. Společně se selenem je vhodné podávat vitamín E všem sportovně zatěžovaným koním, březím a kojícím klisnám a novorozeným hříbatům. U sportovních koní je suplementace vitamínem E a selenem vhodná k omezení svalových onemocnění a pro jejich léčbu.

Vitamín K (menadion)
Funkce: vitamín K je zodpovědný za normální srážlivost krve.
Zdroje: prekursory vitamínu K jsou běžné v rostlinných zdrojích. V játrech koně se přeměňují na aktivní formu vitamínu K.
Deficit: deficience vitamínu K se běžně nevyskytuje. Teoreticky je možná u koní s chronickými problémy zažívacího traktu a jater.
Doporučená denní dávka: nestanovuje se.

B) VITAMÍNY ROZPUSTNÉ VE VODĚ

Vitamín B1 (thiamin)
Funkce: vitamíny skupiny B jsou důležité pro každou životní funkci a pro každou buňku v živočišném organizmu. Thiamin je nezbytný pro metabolizmu karbohydrátů, tuků
a bílkovin. Bez adekvátního přísunu thiaminu je organizmus neschopný odbourat laktát a pyruvát a ty se hromadí v krvi koně. Thiamin je také nezbytný pro proces přepisu DNA a pro přenos nervových impulzů. Zdroje: poměrně vysoká množství vitamínů skupiny B obsahují jadrná krmiva a krmné kvasnice. Vitamíny skupiny B jsou také syntetizovány v trávicím traktu pomocí mikroorganizmů žijících ve slepém vaku koně.
Deficit: u koní krmených běžnou krmnou dávkou se deficit vitamínů skupiny B nevyskytuje. Nedostatek thiaminu se může objevit u koní nedostatečnou nebo nekvalitní krmnou dávkou, nebo u koní s dlouhodobým onemocněním trávicího traktu. Deficit thiaminu se pak projevuje nervovými poruchami, vyšší hladinou laktátu a pyruvátu v krvi, svalovými křečemi a nechutenstvím.
Doporučená denní dávka: 0 - 250 mg denně. U koní v mírné zátěži není potřeba vitamín B1 dodávat, suplementace je vhodná pro sportovní a dostihové koně ve vysoké zátěži. Vyšší dávky mohou redukovat nervozitu koní.

Vitamín B2 (riboflavin)
Funkce: riboflavin je důležitý pro celkový metabolizmus, pro svalovou a nervovou funkci. Účastní se především aerobních procesů metabolizmu.
Zdroje: riboflavin je obsažen v jadrných krmivech a kvasnicích. Je také syntetizován střevními mikroorganizmy, ale jeho syntéza klesá pod vlivem stresu.
Deficit: u koní s běžnou krmnou dávkou se deficit vitamínu B2 téměř nevyskytuje.
Doporučená denní dávka: do 50 g denně. Přídavek vitamínu B2 lze doporučit vysoce výkonným koním a koním s vysoce koncentrovanou krmnou dávkou a krmnou dávkou s přídavkem rostlinných olejů.

Vitamín B6 (pyridoxin)
Funkce: vitamín B6 zasahuje do celkového metabolizmu, je nezbytný pro červenou krvetvorbu a utilizaci aminokyselin. Je důležitý také pro vytváření energetických rezerv ve formě glykogenu.
Zdroje: jako všechny vitamíny skupiny B je obsažen v jádru a krmných kvasnicích. Je také produkován střevními mikroorganizmy, ale za stresu jeho produkce rapidně klesá.
Deficit: nedostatek tohoto vitamínu se vyskytuje velmi zřídka. Projevem nedostatku může být anémie, snížená výkonnost, oslabená imunita a nervózní chování.
Doporučená denní dávka: 0 - 300 mg. Jako všechny vitamíny skupiny B, měl by být pyridoxin dodáván především vysoce zatěžovaným koním, koním s malým příjmem potravy, nebo s onemocněním trávicího traktu, případně koním oslabeným nebo v rekonvalescenci.

Vitamín B12 (kobalamin)
Funkce: vitamín B12 je nezbytný především pro červenou krvetvorbu a pro metabolické pochody.
Zdroje: podobně jako ostatní B vitamíny je nejvíce obsažen v jádru a krmných kvasnicích.
Deficit: nedostatek je velmi vzácný. Může se objevit anémie, ztráta výkonnost nebo úbytek na hmotnosti.
Doporučená denní dávka: do 200 µg denně.

Kyselina pangamová (vitamín B15)
Funkce: zasahuje do celkového metabolizmu.
Zdroje: kyselina pangamová je obsažena především v jadrných krmivech.
Deficit: nedostatek pangamové kyseliny se obvykle neprojevuje. U vysoce výkonných koní může její deficit znamenat pomalejší a horší regeneraci po zátěži.
Doporučená denní dávka: nestanovuje se.

Kyselina listová (folacin)
Funkce: kyselina listová má podobné funkce jako ostatní vitamíny skupiny B. Zasahuje do celkového metabolizmu a účastní se při tvorbě červených krvinek.
Zdroje: obdobně jako ostatní B vitamíny je kyselina listová nejvíce obsažena v jádru a krmných kvasnicích. Též je syntetizována střevními mikroorganizmy.
Deficit: deficit kyseliny listové může způsobit anémii a sníženou výkonnost.
Doporučená denní dávka: do 15 mg denně. Suplementace je vhodná jen pro vysoce výkonné koně.

Vitamín C (kyselina askorbová)
Funkce: vitamín C působí jako antioxydant a chrání tkáně před poškozováním škodlivými volnými radikály. Zasahuje do celkového metabolizmu a je nezbytný pro krvetvorbu. Působí protistresově a urychluje regeneraci po zátěži. Zvyšuje odolnost organizmu proti infekcím a je důležitý pro zdraví pojivových tkání, kostí, šlach a vazů.
Zdroje: vitamín C se nachází především v čerstvé píci a krmných okopaninách. Koně mají schopnost syntetizovat si záchovné množství vitamínu C v játrech z glukózy.
Deficit: obecné příznaky deficitu vitamínu C zahrnují špatnou toleranci ke stresu, sníženou výkonnost, náchylnost k infekcím a špatné hojení ran.
Doporučená denní dávka: 4,5 - 10 g denně. Pro intenzivně zatěžované dostihové koně jsou doporučovány dávky 5 - 20 g denně. Suplementace vitamínu C je v podstatě prospěšná pro každého koně. Pozitivně se projeví lepší odolností vůči infekcím, lepší regenerací po zátěži a odolností vůči stresu. Vitamín C je také doporučován pro léčbu a prevenci onemocnění kostí, kloubů, vazů a šlach.

Biotin (vitamín H)
Funkce: Biotin má metabolickou roli v karboxylačních reakcích organizmu. Na biotinu závislé enzymy mají funkci v životně důležitých metabolických procesech glukózy a syntézy tuku a mají také prokazatelný efekt na jiné důležité metabolické procesy. Biotin je tedy nezbytný pro normální utilizaci živin, podporu a růst tělesných tkání a pro reprodukci zvířat. Zcela nepostradatelný je pro zdravou kopytní rohovinu. Biotin iniciuje procesy spojené s kopyty tím, že chrání senzitivní tkáně a zesiluje rohovinu spodních částí kopytní stěny.
Zdroje: biotin je řídce rozšířen v některých rostlinách. Nejbohatší zdroje jsou: kvasnice, ořechy a olejnatá semena. Částečně je syntetizován střevní mikroflórou, avšak o absorpci a využitelnosti takto získaného biotinu se vedou spory.
Deficit: deficit biotin se v prvé řadě projevuje nekvalitní, suchou, drolivou rohovinou kopyta a slabou kopytní stěnou.
Doporučená denní dávka: 0 - 20 mg. Podávání biotinu se doporučuje zejména koním s nekvalitní rohovinou kopyta. Po léčbě biotinem (cca za 6 měsíců) je možné pozorovat podstatné zlepšení kvality kopytní rohoviny, kopytní stěna se stává silnější a pevnější.

Výživa novorozených hříbat
Hříbě se rodí s energetickou rezervou ve formě hnědého tuku. Hnědá tuková tkáň má vyšší energetickou hodnotu, obsah vody a stravitelnost než klasický bílý tuk. Produkuje dostatečné množství energie pro podporu všech životních funkcí hříběte po dobu nejméně 36 hodin po narození. Pro všechna novorozená hříbata je nezbytně nutný příjem dostatečného množství kolostra (prvního mléka klisny). Kolostrum je bohaté jak na živiny, tak především na obsah imunoglobulinů, tj. protilátek jejichž pomocí hříbě získává imunitu a odolnost vůči běžným infekčním onemocněním pro prvních několik týdnů života. Zdravé aktivní hříbě by mělo vypít 3 - 5 litrů kolostra v průběhu prvních 12 hodin po narození, později v kolostru prudce klesá obsah imunoglobulinů. Kromě výživných látek a imunoglobulinů obsahuje kolostrum také protein, který má přirozený projímavý efekt a který stimuluje střevní činnost a podporuje vyloučení střevního obsahu novorozeného hříběte. Většina hříbat vyloučí střevní obsah - smolku - během 3 hodin po přijmutí kolostra. Příjem kolostra je pro hříbě naprosto nezbytný a nesmí být nahrazen příjmem obyčejného mléka nebo vody. Jestliže klisna do 12 hodin po porodu neprodukuje kolostrum je nutné obstarat kolostrum mražené nebo kontaktovat veterináře. Snížený a nedostatečný obsah imunoglobulinů v kolostru mívají straší klisny po 18 - 20 roce života. Nekvalitní kolostrum s nízkým obsahem účinných látek může mít po porodu také klisna, které odkapávalo mléko z mléčné žlázy více jak 3 dny před porodem. Takové kolostrum není plnohodnotné a nemusí zabezpečit dostatečný přísun ochranných protilátek.

Sající hříbě - prvních 8 týdnů
Zdravé novorozené hříbě saje během prvního týdne průměrně 4 x za hodinu a průměrná doba sání je okolo jedné minuty. Po prvním týdnu života by hříbě mělo sát 2 - 3 x za hodinu, nebo 60 - 65 x denně. Většina hříbat začíná okusovat trávu pátý až sedmý den života, ale získávají takto jen velmi málo živin. Pro hříbata ve věku 7-10 dní je běžné, že požírají matčiny výkaly. Toto chování je přirozené a hříbata si tímto způsobem osídlují střeva užitečnou střevní mikroflórou, která napomáhá trávení vlákniny a produkci vitamínů skupiny B. Riziko infekce střevními parazity je v tomto případě malé, protože larvy střevních parazitů potřebují obvykle týden vývoje aby byly schopny infekce. Přesto by měla být kojící klisna pravidelně každých 6 - 8 týdnů odčervována.

Sající hříbě starší osmi týdnů
Během druhého měsíce života nastává nejaktivnější růst hříběte. V tomto období produkuje klisna nejvíce mléka a její živinové nároky prudce vzrůstají. V tomto věku hříbě začíná přijímat společně s matkou koncentrované krmivo a je schopné pastvy. Teplokrevné hříbě v tomto období přibývá průměrně 1,3 kg denně. Po ukončení třetího měsíce věku se rychlý růst hříběte zpomaluje na průměrný přírůstek kolem 1 kg denně. Rychlejší hmotnostní přírůstek hříběte není žádoucí, protože rychlý růst může zapřičiňovat vývojové poruchy a onemocnění až nevratné deformace pohybového aparátu hříběte. Denní dávka jadrného krmiva pro mladá hříbata by se měla pohybovat na úrovni 2 - 2,5 % jejich živé hmotnosti. To znamená 2 - 2,5 kg jadrného krmiva pro 100 kg vážící hříbě. Hříbata by přitom měla mít neomezený přístup ke kvalitní pastvě a kvalitnímu lučnímu senu. Z jadrných krmiv je pro hříbata nejvhodnější oves a šrotovaná kukuřice. Rostoucí organizmus hříběte má velmi vysoké nároky na přísun kostitvorných minerálních látek. Pro správný růst a osifikaci kostí je třeba dbát na dostatečný přísun kvalitní plnohodnotné bílkoviny potřebné pro tvorbu kvalitního chrupavčitého základu kosti a minerálních látek potřebných pro výživu rostoucí kosti a pro průběžnou osifikaci chrupavek. Nejdůležitější kostitvorné minerální látky jsou vápník a fosfor, dobré je pamatovat i na hořčík, který má metabolický vztah s vápníkem a jeho množství by mělo být vzhledem k vápníku poloviční. Suplementace kostitvornými minerálními látkami by měla být samozřejmostí po celou dobu růstu až do jeho ukončení. Pro správný vývoj pohybového aparátu jsou rovněž důležitými minerálními látkami měď a zinek. Z vitamínů je v tomto období nejdůležitější pamatovat na dostatečný přísun vitamínu E, vitamínu A (nebo lépe jeho prekursoru beta-karotenu) a vitamínu D. Vitamín D je důležitý pro metabolizmus a osifikaci kostí a jeho přísun by měl být zajištěn dostatečně dlouhým vystavením hříběte slunečnímu záření. Jestliže je hříbě dlouhodobě nuceno pobývat ve stáji, ať už z důvodu onemocnění či zranění, je vhodné tento vitamín uměle dodávat do krmné dávky. Vitamín E je důležitý především pro správný vývoj svalstva hříbat a jeho množství by mělo dosahovat 1000 IU denně. Společně s vitamínem E je vhodné podávat selen v dávce 1 mg denně.

Výživa odstávčat
Odstav znamená pro mladé hříbě velkou stresovou zátěž. Stres může být příčinou dočasné ztráty chuti přijímat krmivo, zhoršení kondice a vyšší náchylnosti k parazitárním a virovým infekcím. V tomto období potřebuje hříbě kromě kvalitní pastvy také kvalitní jadrné krmivo v dávce 2,5 - 3 % jeho živé hmotnosti. Období odstavu hříbata většinou rychle překlenou a případné ztráty na hmotnosti rychle kompenzují. V dalším období je nutné krmit hříbě podle jeho aktuální kondice. Nižší skóre kondice stupně 4 - 5 s viditelnými žebry je akceptovatelné, překrmování vedoucí k příliš rychlému růstu může mít za následek vážné zdravotní problémy. Prvořadá by měla být kvalitní píce, jadrnou složku by měl tvořit oves nebo šrotovaná kukuřice. Zkrmování vysokého množství bílkovin a energie výrazně zvyšuje riziko vývojových onemocnění kostí, kloubů a šlach. Nadále je velmi důležitý příjem kostitvorných minerálních látek, mědi, zinku, vitamínu E a selenu. 200 kg vážící odstávče denně potřebuje 26 g vápníku, 16 g fosforu a adekvátní množství vitamínu A (případně beta-karotenu) a vitamínu D. Potřeba vitamínu E je na úrovni 1000 - 1500 IU denně. Jestliže se u rostoucího hříběte začnou objevovat kloubní nálevky je potřebné povýšit množství vápníku v krmné dávce na vyšší úroveň. Rostoucím hříbatům není vhodné zkrmovat čerstvou vojtěšku ani vojtěškové seno. Kvůli vysokému obsahu bílkovin a oxalátů a nevyrovnanému poměru minerálních látek, může mít vysoký příjem vojtěškové píce za následek abnormality růstu a kloubní onemocnění.

Výživa ročků
Dobře rostoucí mladý kůň dosahuje mezi 12 - 15 měsícem stáří okolo 90 % konečné výšky, 95 % délky kostí a zhruba 70 % konečné živé hmotnosti. Během zimní periody, kdy není možnost pastvy vyžaduje hříbě 1,25 - 1,5 kg 12 - 14% bílkovinného koncentrátu na100 kg jeho hmotnosti a dostatek kvalitní sušené píce. Zabezpečen musí být dostatečný příjem vápníku, fosforu, hořčíku, stopových prvků a vitamínu E.

Krmná dávka musí být individuálně regulována podle kondice hříběte. Denní hmotnostní přírůstek ročků by se měl pohybovat okolo 480 - 600 g. Hříbatům ve špatné kondici lze kromě ovsa a šrotované kukuřice přidávat až 1,5 kg spařeného šrotovaného ječmene. Možný je též přídavek polynenasycených olejů v dávce okolo 100 ml. Olej, nejlépe slunečnicový, lze přidávat také pro zvýšení kvality a lesku srsti, vhodný jako náhrada části ovsa přespříliš temperamentním ročkům. Základ krmné dávky ročků by měla opět tvořit kvalitní píce společně s ovsem a šrotovanou kukuřicí. V krmné dávce by mělo být obsaženo zhruba 13 % bílkovin a minimálně 32 g vápníku, 23 g fosforu a 48 g lyzinu. Hříbatům ve špatné kondici a špatně krmitelným hříbatům je vhodné krmnou dávku obohatit o 100 - 125 ml slunečnicového oleje a o komplex vitamínů skupiny B.

Onemocnění kloubů
Kloubní systém sportovně zatěžovaných koní je extrémně namáhám. Fyzickou zátěží dochází k opotřebovávání kloubních chrupavek, k poškozování základní kolagenní hmoty chrupavky a k rapidnímu poklesu hladiny glykosaminoglykanů, látek vážících v kloubní chrupavce vodu a zajišťujících její vhodné mechanicko-elastické vlastnosti. Obdobná situace nastává také s přibývajícím věkem koně, kdy dochází k přirozenému úbytku chrupavkového kolagenu a k významnému poklesu produkce vlastních glykosaminoglykanů. Popsané změny mají za následek rozvoj degenerativních kloubních onemocnění, nejčastěji osteoartrózy.
Vlivem osteoartrózy dochází k deformaci kloubu a k částečné nebo úplné ztrátě jeho funkce. Poškozením kolagenní pojivové tkáně a buněk chrupavky a díky ztrátě proteoglykanů a vody ztrácí kloubní chrupavka svoji elasticitu a kluzkost. Tyto změny se projevují nejprve místní bolestivostí kloubů, později ztuhlostí postiženého kloubu, omezením pohyblivosti a vznikem deformit. Správná léčba osteoartrózy by měla normalizovat narušený metabolizmus a složení mezibuněčné hmoty, utlumit odbourávání chrupavkové substance, zlepšit výživu a podpořit obnovu postižených tkání. Těmto požadavkům vyhovují pro své specifické ovlivňování metabolizmu chrupavky tzv. chondroprotektiva - látky pozitivně ovlivňující a stabilizující chrupavku. Nejvýznamnějšími chondroprotektivy jsou kolagenní hydrolyzát a glykosaminoglykany chondroitinsulfát a glukosamin sulfát. Tyto látky mají pozitivní účinky v procesu osteoartrózy, zlepšují fyzikálně-mechanické vlastnosti kloubní chrupavky, obnovují kloubní funkci, snižují bolestivost a zvyšují kloubní pohyblivost. Lze je s úspěchem a bez obav používat i jako prostředek prevence kloubních onemocnění.
Kolagenní hydrolyzát ovlivňuje metabolizmus buněk kloubní chrupavky i kosti a podporuje syntézu fyziologického typu kolagenu. To znamená, že umožňuje dorůstání a obnovu postižené chrupavky. Podmiňuje mechanické vlastnosti chrupavky, především její pevnost a pružnost. Zabraňuje dalšímu úbytku chrupavek, zlepšuje hybnost a zmírňuje bolestivost. Zvyšuje hustotu kostní tkáně a umožňuje lepší vazbu minerálních látek.
Díky podávání kolagenního hydrolyzátu dochází k pozastavení procesu osteoartrózy, ke zlepšení pohyblivosti a k odstranění bolesti v kloubech.
Chondroitinsulfát a glukosamin sulfát váží v kloubní chrupavce vodu a zabezpečují tak její vhodné mechanicko-elastické vlastnosti. Mají protizánětlivé účinky, snižují aktivitu enzymů poškozujících kloubní chrupavku a pozitivně ovlivňují její metabolizmus. Zvyšují elasticitu chrupavky a příznivě ovlivňují její mechanickou funkci.
Příznivé účinky na kloubní onemocnění může také mít podávání antioxidantů, přednostně selenu spolu s vitamínem E a vitamínu C. Z minerálních látek je vhodný přídavek manganu, mědi a zinku.


Kopyta
Choroby kopyt jsou velmi častým onemocněním koní. Kopyto zajišťuje kontakt s podložkou, působí jako tlumič nárazů a má svou mechaniku. Její narušení vede k nepravidelným kopytům, která potom podle rozsahu deformace funkci kopyta zhoršují. Velmi často se v našich stájích setkáváme s chorobně změněnou kvalitou rohoviny, rozštěpy kopyta a především s hnilobou rohové střelky a patek.
Kvalitu kopytní rohoviny lze velmi podstatně ovlivnit prostřednictvím výživy.
Nejznámějším prostředkem doporučovaným ke zlepšení kvality kopytní je biotin.
Léčba biotinem by měla být dlouhodobá (cca 6 měsíců) a účinná denní dávka by se měla pohybovat kolem15 mg biotinu.
Biotin chrání senzitivní tkáně a posiluje rohovinu spodních částí kopytní stěny. Nezvyšuje rychlost růstu, ale pouze upravuje kvalitu rohoviny kopyta.
Pro podporu a urychlení růstu kvalitní kopytní rohoviny je nejúčinnější podávání kolagenního hydrolyzátu. Kolagenní hydrolyzát dodává látky výrazně urychlující odrůstání kopytní rohoviny, která je velmi kvalitní, tvrdá a pevná. Kolagenního hydrolyzátu lze využít především v léčbě hniloby rohových patek a střelky, při nápravě drobivé a jinak nekvalitní rohoviny, při porušení celistvosti kopyta, při zánětech škáry a při onemocněních chrupavky kopyta a jako podpůrný prostředek při léčbě rakoviny kopyta. Příznivé změny na kopytní rohovině lze v případě podávání kolagenního hydrolyzátu pozorovat již po 3 - 4 týdnech podávání.
Velmi důležitým prvkem, který hraje významnou roli ve zdraví a kvalitě kopytní rohoviny je zinek. Kromě kvality kopytní rohoviny ovlivňuje i zdraví a kvalitu kůže a srsti.
Dobrým prostředkem pro zlepšení kvality rohoviny kopyta je také podávání síry v její organické podobě, tj. nejlépe ve formě sirných aminokyseliny cystinu, cysteinu, nebo methioninu. Síra je důležitou stavební látkou kopytní rohoviny a její nedostatek může být příčinou zhoršené kvality kopytní rohoviny.
Z vitamínů se doporučuje kromě biotinu především vitamín A, z minerálních látek mimo zinku především vápník a měď.


Šlachy a vazy
Základní opatření při akutních šlachových onemocněních je chlazení postižené oblasti studenou tekoucí vodou, případně ledování. Po třech dnech je vhodné střídat chlazení s teplými zábaly, později (zhruba po sedmi až deseti dnech) udržovat končetinu v teple.
Pro podporu léčby šlachových onemocnění je velmi vhodné podávání antioxidantů. Velmi užitečný je doplňkový selen, který by měl být v kombinaci s vitamínem E. Dalším vhodným antioxidantem je rutin, nebo některý jiný bioflavanoid a vitamín C. Prospěšné je také podávání sirných aminokyselin (nejlépe methioninu), lyzinu, biotinu, zinku, mědi a vitamínů skupiny B.
Pamatováno by mělo být vždy na zabezpečení příjmu kvalitní plnohodnotné bílkoviny, která obsahuje všechny esenciální aminokyseliny. Nejvhodnější z tohoto hlediska je příjem kolagenního hydrolyzátu, neboť sama šlacha je tvořena převážně kolagenem a přísun kolagenních peptidů usnadní a urychlí regeneraci poškozené tkáně šlachy.
Naopak nevhodné je podávat doplňky se železem. Přebytek železa může negativně ovlivňovat využití ostatních minerálů a zpomalovat hojení šlachových lézí.


Svalstvo
Svalová onemocnění omezují možnosti tréninku u nemalého procenta sportovních a dostihových koní. Nejčastějším onemocněním svalstva, se kterým se můžeme setkat v mnoha sportovních a dostihových stájích je lokální myopatie. Lokální myopatie, označovaná také jako "tying up" syndrom, je onemocnění, které postihuje hřbetní a bederní svalstvo v některých případech i svalstvo hýžďové a stehenní. Klinické příznaky onemocnění se objevují bezprostředně po intenzivní zátěži, někdy již i během této zátěže. Projevují se tuhostí, napětím a bolestivostí postižených svalů. Následkem bolestivosti těchto svalů je zřetelné nefyziologické předvádění pánevních končetin (tzv. klouzavý chod). Při kartáčování a hřebelcování postižené krajiny nebo při nasedání jezdce se kůň prohýbá ve hřbetu a uhýbá bolesti. Není-li akutní proces léčen, přechází do chronicity. Recidivy procesu jsou možné a časté. Při chronickém průběhu onemocnění a při recidivách dochází často k atrofii postižených svalů.
Z analýz krmiva a stanovení selenu v krevním séru nemocných koní vyplynulo, že myopatie se u sportovních koní s velkou pravděpodobností vztahují na kombinovaný nedostatek vitamínu E a selenu. Byla prokázána také určitá genetická predispozice ke vzniku tohoto onemocnění.
Dalším onemocněním lokalizovaným především na svalstvu sportovních a dostihových koní je tzv. abstineční syndrom. Toto onemocnění se objevuje nejčastěji v podzimních měsících, při omezení nebo náhlém vysazení koně z tréninku. Nejčastěji je vyvoláno náhlou změnou tréninkového stereotypu. Klinické příznaky se projevují ztuhlostí a bolestivostí postižených svalů, zejména hýžďových a stehenních, případně i svalů hřbetních a bederních, zřídkakdy svalů hrudních končetin.
Dispozice ke vzniku tohoto onemocnění jsou stejné jako u lokální myopatie a taktéž léčba obou onemocnění spočívá na stejném základě. Protože nejdůležitějším faktorem pro vznik těchto onemocnění je nedostatek vitamínu E a selenu, spočívá léčba především v jejich doplnění do krmné dávky. Vitamín E a selen mají zásadní význam pro správnou funkci svalstva. Ještě než se jejich nedostatek demonstruje zřejmou myopatií, projevuje se často subklinickou ztrátou výkonnosti. Obě účinné látky tvoří za sebou řazený ochranný systém biologických membrán, ve kterém se látkovou výměnou vznikající peroxidy a hydroperoxidy přeměňují na neškodlivé vazby. Nedostatkem vitamínu E a/nebo selenu se přerušuje tento řetěz látkové výměny a vede ke zničení buněčných membrán, ke kterému jsou buňky kosterních svalů zvlášť citlivé. Včasným dodáním vitamínu E a selenu do krmné dávky můžeme tyto patologické procesy zastavit a zahájit regeneraci buněk svalové tkáně. Preventivní obohacování krmné dávky o vitamín E a selen těmto svalovým onemocněním pomáhá přecházet a podporuje rozvoj a fun


Sportovní kůň má zvýšené požadavky na příjem základních živin, minerálních látek a vitamínů. Krmná dávka musí zabezpečit dostatek potřebných látek, jejich vyvážený poměr a vysokou stravitelnost. Sestavování krmné dávky by mělo mít na zřeteli především stupeň zatížení koně, úroveň jeho metabolizmu a momentální kondici koně. Správně zvolená výživa umožní koni podat optimální výkon, nezlepší však jeho vrozené schopnosti. Na druhou stranu však může nevhodná či špatná strava výrazně omezit schopnosti zvířete a snížit výkonnost.

Energie

Energetická složka je důležitým prvkem ve výživě každého sportovního koně. Doplňování energie je rozhodující pro jeho život a pohyb. Všichni koně potřebují energii pro svalovou činnost, pro obnovu tkání poškozených zátěží a pro neustálou obnovu kostí a šlach.
Úroveň energie musí být odpovídající stupni zátěže koně. Pokud je krmná dávka příliš chudá na energii kůň začne být těžkopádný a odevzdaný, začne hubnout a je náchylnější k onemocnění. Přebytek energie může na druhou stranu způsobit psychické problémy koní, přespřílišné nabývání na váze a zvýšené riziko zdravotních poruch a onemocněních pohybového aparátu.
Velmi vysoké požadavky na energii mají především mladí koně, kteří ještě nemají ukončený růst a jsou zařazeni v tréninku. Tito koně potřebují energii nejen pro výkonnost a pro reparační procesy ve svalech a kostech, ale i pro stále pokračující růst a vývoj organizmu. Nedostatek energie u mladých rostoucích koní může vést ke zhoršení kondice a vývoje a může snížit jejich výkonnostní potenciál v celé budoucí kariéře.
Zvýšené množství energie potřebují koně také v chladném počasí, během transportu a při stresových situacích. Denní požadavek energie pro parkurového koně o váze okolo 500 - 600 kg je asi 130 - 145 MJ, u dostihových koní o něco vyšší.
Pro zvýšení energetické hodnoty krmné dávky je vhodné zkrmování rostlinných olejů.
Rostlinný olej má asi 2,5 krát více stravitelné energie než kukuřice a 3 krát více než oves.
Zvýšení energetické vydatnosti krmné dávky pomocí oleje umožní, že kůň může přijímat energii i pokud jeho chuť k příjmu krmiva klesá (což se některým parkurovým i dostihovým koním stává v období intenzivního tréninku a vlivem stresu při závodech). Dlouhodobé doplňování tuku v kombinaci s odpovídajícím tréninkem vede v organizmu koně ke zvýšené a zrychlené mobilizaci volných mastných kyselin a k jejich rychlejší absorpci svalstvem, což je často považováno za limitující faktor pro rychlost koně. Dochází rovněž ke zvýšení hladiny glykogenu ve svalech, což může být prospěšné ve vytrvalostních disciplínách. Doplňková strava bohatá na tuk může mít také výhodné vlivy na chování, protože není tzv. "horká". Protože tuk je ve stravě mnohem efektivněji přeměňován na využitelnou energii, než píce nebo obilniny, redukuje tepelné zatížení koně. Kůň se méně potí a nemá tak velkou potřebu napájení, což může být výhodné obzvláště pří dlouhodobých a vícedenních soutěžích.
Nejvhodnější pro zkrmování koním je olej slunečnicový nebo sojový. Jakýkoli doplňkový olej či olejem doplněná krmná dávka by měly být předkládány pomalu a postupně, aby měl organizmus koně dostatek času na adaptaci. Nutné je také poznamenat, že doplňkové oleje neposkytují žádné další proteiny, vitamíny či minerály. Proto je obvykle potřeba do krmné dávky vitamíny a minerály doplnit. Bezpodmínečně by měl být do krmné dávky koní , kterým je podáván doplňkový olej, doplněn vitamín E a to v dávce nejméně 100 IU vitamínu E na 100 ml přidaného oleje.

Bílkoviny
Protein dodává stavební látky (aminokyseliny) pro růst a vývoj svalů a pro obnovu kostní a svalové tkáně. Zastoupení proteinu v krmné dávce není nutné zvyšovat se zátěží.
Kvalita bílkovin v krmivu není určována jejich množstvím, ale jejich aminokyselinovou skladbou. Limitující aminokyselinou pro sportovní koně je lyzin, důležitý je i threonin. V běžné krmné dávce většinou chybí většinou ještě methionin a cystin. Krmiva bohatá na lyzin jsou především sojové boby, vyšší obsah lyzinu mají i další luštěniny a vojtěškové seno.
Potřeba bílkovin je většinou plně pokryta jadrnými krmivy v běžné krmné dávce.
Přebytek bílkovin je využit jako zdroj energie během zátěže. Efektivnost takového procesu je však velmi malá. Doba uvolnění energie z proteinů je asi 3 - 6 ti násobně delší než při uvolňování energie z uhlohydrátů a tuků. Při přeměně bílkovin na energii jsou také neúměrně zatěžována játra koně a snižuje se jejich kapacita pro výrobu pohotové energie glukosy, glykogenu, vitamínů a aminokyselin.
Současná doporučení NRC jsou 9 - 11 % hrubého proteinu z celkové denní krmné dávky. Nadbytečné množství proteinu v krmné dávce je nežádoucí, protože při přeměně proteinu je uvolňováno nadbytečné množství tepla, koně se více potí a zvyšují se požadavky na vodu. Přebytek bílkovin v krmné dávce může vyústit ve zvýšený obsah močoviny v krvi a amoniaku v moči což výrazně zhoršuje mikroklima ve stáji.

Minerální látky
Tradiční vysokoenergetická krmná dávka založená především na jadrných krmivech je relativně deficitní ve vápníku, železu, mědi, selenu a obvykle i dalších mikroprvků. Důraz by u sportovních koní měl být kladen především na vápník. Sportovně zatěžovaní koně potřebují denně 35 - 40 g čistého vápníku pro regeneraci a neustálou přestavbu kostí. Jadrná krmiva ovšem obsahují 3 - 20 x více fosforu než vápníku. Deficit nebo nevyvážený poměr vápníku v krmné dávce může mít za následek zranění a onemocnění kloubů a kostí především u mladých koní. Dodáváním vápníku formou suplementů krmné dávky můžeme těmto onemocněním ve velké míře předcházet.

Vitamíny
Krmná dávka založená na jadrných krmivech obsahuje nízké množství vitamínu A, vitamínu D, E a vitamínu skupiny B. Přirozený obsah těchto vitamínů v jádru rychle klesá během sklizně a skladování krmiva. Koním ve vysoké zátěži by měl být podáván především vitamín A (nejlépe ve formě beta-karotenu) a vitamín E. Podle posledních studií by dávka vitamínu E měla být 1000 - 2000 IU denně. Vitamín E působí jako antioxidant, ničí škodlivé volné radikály a je důležitý především pro rozvoj a normální funkce svalů a pro kardiorespirační a jaterní funkce. Je také dokázáno, že koně krmení vysokým obsahem jadrných krmiv s nízkým obsahem vlákniny mají velmi omezenou schopnost syntetizovat ve svých střevech dostatečné množství vitamínů skupiny B. Vitamíny B komplexu jsou důležité především pro energetický metabolizmus koně a pro jeho krvetvorbu. Přídavek těchto vitamínů má také pozitivní vliv na nervovou soustavu koně a je vhodný především ve stresových situacích.

Elektrolyty
Kůň ve sportovní zátěži ztrácí s potem velká množství elektrolytů. Narušená iontová rovnováha pak negativně ovlivňuje vodní a elektrolytové hospodářství koně a výrazně zpomaluje regeneraci po zátěži a snižuje schopnost podat plný výkon. Intenzivně zatěžovaným koním by měly být ionty podávány především v horkém a vlhkém počasí. Podávání samotné soli ve formě solných lizů je nedostačující a nestačí hradit ztráty iontů. Koním by měl být podáván přípravek, jehož složení je podobné koňskému potu a který tudíž hradí ztráty všech iontů i mikroprvků ve vyváženém poměru.

Kdy a jak koně krmit.
Sportovní a dostihoví koně by měli být krmeni po malých dávkách 3 - 5 x denně.
Mezi krmením a tréninkem by měla být časová rezerva umožňující koni trávení přijatého krmiva. Po nakrmení dochází v organizmu koně k pochodům, které nepříznivě ovlivňují jeho schopnost podávat fyzický výkon. Tok krve je rozptýlen do střev za účelem efektivního využití produktů, které jsou výsledkem trávení a tím může být zmenšen průtok krve do pracujících svalů a ostatních orgánů, kde by jí bylo více zapotřebí. V krvi vzrůstá hodnota glykogenu, což je spojeno se zvýšením hladiny insulinu. Pokud v tuto chvíli dochází k tréninku, můžeme během prvních fází výcviku pozorovat pokles glukózy v krvi, což je nežádoucí proces, který může vyústit v rychlejší únavu koně.
Během trávení je do střev vylučováno větší množství tekutin, uvolňující se z obíhající krve. U hutných krmiv, obzvláště u koní rychle přijímajících potravu, může dojít během první hodiny po nakrmení ke ztrátě objemu plazmy až o 24 %. Trénink za takovýchto podmínek působí jako práce dehydrovaného koně. Zaplněný gastro-intestinální trakt také omezuje prostor pro rozpínavost plic a neumožňuje koní správné dýchání.
Proto je důležité nechat koně po nakrmení v klidu trávit přijatou potravu a s tréninkem začít až 2 - 3 hodiny po nakrmení.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář